Jejda. Jsem toršku opilá. Ještě před chvílí jsem byla opilá mnohem víc a křičela na svého kluka v telefonu. Proč? Čert to ví... Vlastně ani já sama ne. Asi mi něco vadí, ale zatím ani můj psycholog mi není s to říct, co přesně... Když jsem od něj odcházela posledně, tak o patnáct minut přetáhl a pořád si pročítal zápisky z našeho sezení a opakoval: "to je zvláštní, to je zvláštní..." Třeba na příštím sezení přijde nějaký průlom. Třeba mě vezme do mého dětství nebo tak něco. Všeobecně to mám u mého psychologa ráda. Je s ním sranda. A chce abych si psala sny. I když se mi nezdají...
No ale teď si říkám, jak hrozně jsem divná, proč jsem zase udělala tak strašnou scénu? Stydím se za sebe... A ještě trochu se za sebe budu stydět, až si budu za pár let pročítat tyto zápisky... Podobně jako se cítím právě teď, když si pročítám zápisky z 15cti let...
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
Nu, pozor... ve víně je pravda, znáš to...
Jeden z mnoha důvodů, proč opakovaně tvrdím, že UŽ nepiju :)
Jo, ve víně je pravda to je fakt. Ale pozor na to, že i přesto člověk občas řekne něco, co si vlastně nemyslí... Ale každopádně člověk je tvor, co se učí z chyb. Tak ať už tvé scény budou mít jakékoli násleky, přijmi je.