Hoře,,,

21. november 2013 at 20:58 | S. |  Poezie na okrajích sešitu
Jsem rozbitá já, nebo jsme rozbití my?
Šeptám do tmy, do rýmy.
Či to snad šeptáme oba?
Je to pravda? je to zloba?
Nevím co dělat, nevím kam dál.
Co jsi mi to udělal?
Nebo jsem si to udělala sama?
Jak hluboká je tahle rána?
Co mám dělat, co mám dělat?
Nechci nic cítit, chci se někam schovat.
Schovám se domů či za vlasy?
Doma je doma však vždy je to asi.
Doma by mělo být i tvoje objetí,
Připadám si jak v zajetí,
Jen nevím kde a nevím kým.
Co s tím, co s životem mým?
Co s naším vztahem a co se všemy vztahy?
Jednám jen tak? Jednám bez rozvahy?
Miluju či nemiluju či chci si jenom hrát?
Říkáš pravdu? Máš mě rád?
Říkáš pravdu nebo lež?
Pro princezny má být věž
Aby se poznal ten pravý vyvolený,
Co překonal samu smrt, vyvázl bez zranění,
A princezna panenská jak květ,
Mu může nyní náležet.
Ale já, orvaná a rozcuchaná,
S odřenými lokty do krve,
S omláceným srdcem a proseknutou skrání,
Se snažně učím pokoře...

Já těžko získám přince, co zmůže mé hoře.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement