Zajímavý postřeh, vskutku. Měla bych mít radost. A taky mám radost, ale zároveň jsem smutná. Ale přijde mi, že poslední dobou jsem ke smutku velmi náchylná. Samovolně začínám být smutná. Že bych trpěla maniodepresivní psychózou? Nicméně spolužáci blbouni drží pusu no matter jak vysoký podpatky nosím. (Nebo možná právě kvůli tomu.)

Bráška zachraňuje mimi sestřičku při povodni. Je to smutný a krásný zároveň, že?
Už jsem dlouho neviděla Doktora Who, protože se smazal ze stránky kde jsem ho sledovala.
Že bych byla labilní kvůli tomu?
Nebo kvůli tomu že jsme s Rosomákem zase daleko?
Nebo kvůli kulturnímu šoku?
Musím se začít učit, protože šprti jedou.
Maturitě zdar.
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
Přeju hodně štěstí ve škole, maturitu určitě v klidu zvládneš ;))
tak jestli pouhá drobná náchylnost ke smutku je hned maniodepresivní psychoza, tak tedy nevím, čím bych musela trpět já :) je nějaký divný období. Taky jsem v jednom kuse smutná, náladová, protivná... asi za to může z části ten blížící se podzim. Zkrátka vitamin D začíná chybět :)
maturu zvládneš, toho bych se nebála. Je to jedna z nejpřeceňovanějších věcí :)