Musím se přiznat, že k napsání této kraťoučké povídečky mě inspiroval článek k téma týdne mé oblíbené blogerky Teedy. Snad se vám bude alespoň trošku líbit.
V malé chaloupce u potoka zběsile pobíhala mladá dívka. Bylo tomu teprve pár měsíců, co se provdala za svého muže. Tehdy ještě netušila, že ji bude čekat takto velký úkol. Proboha, vždyť ona byla jen obyčejná holka z vesnice. Jak něco takového mohla zvládnout? V kastrólu jí bublala voda a trouba už byla málem rozpálená, ale ona ještě stále nevěděla, co do ní dá. Rychle přidala poslední kousek másla do těsta. Alespoň že tímhle si byla jistá. Tvarohový koláč je dobrý a vypadá hezky. A o to tady teď šlo. Co to jejího muže napadlo? Přivést si SEM k NÍ důležité obchodní partnery. Na tohle měl myslet, když si ji bral. Ona nebyla dostatečně nóbl na to, aby vařila vznešeným pánům a obchodníkům. Rajčata! To je ono. Rajskou polévkou, když bude poctivá nic nemůže zkazit. Rychle je okrájela ze slupky a vhodila do vařící vody. Deset nebo patnáct? Radši patnáct. Přece jen, pánové z Prahy. V tom, do místnosti vešla menši holka. Mohlo jí být tak dvanáct let a v náruči měla spoustu zelených rostlinek s oblou, cápatou hlavičkou.
"Tak mě napadlo, jestli nepotřebuješ pomoct..."
"Lízo! Ty jsi skvělá! Ale... jsi si jistá?"
"Věř mi! Už několikrát jsem byla v biografu."
A tak starší z dvou dívek jen přikývla a společnými silami očistili onen zelený poklad. Daly ho vařit a zatímco malá Líza míchala rajčatovou polévku, její staší sestra si dala hlavu do dlaní.
"Ale co teď s tím?"
"Máš tady dost smetany?"
Zeptala se místo odpovědi dívenka. Odpovědí jí bylo přikývnutí.
"Neboj se, Maruško, to bude v pořádku." Usmála se Líza a objala svou nejoblíbenější starší sestřičku. Chvíli jen tak stály a potom se obě dvě s novu získaným odhodláním pustily do dokončení asi nejdůležitějšího jídla, co kdy budou muset za svůj život připravit. Alespoň v to Maruška doufala.
S úderem jedné hodiny polední, vstoupili do místnosti čtyři muži. Nejmladší z nich se usmál na malou holku, která zrovna sypala špetku nějakého koření do každého talíře polévky a představil ji i svou krásnou mladou ženu zbývajícím třem pánům. Usedli k jídlu, popřáli si dobrou chuť a začali hovořit. Tedy, hovořila jen mužská společnost. Maruška se třásla nervozitou a Líza se, na její věk až příliš taktně, vytratila. Když přišel čas, servírovat druhý chod, pánové se na tu podivnou rostlinu zapečenou ve smetaně dívali poněkud nedůvěřivě, ale když ochutnali, po tvářích se jim rozlil úsměv.
"Co je to, za výbornou..."
"To je chřest, vážený pane, divoce rostoucí chřest."
Odpověděla mladá půvabná žena způsobně.
"No... Fredericku! Tohle bude zlatý důl!"
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
K téme týždňa je to veľmi podarená poviedka.. taká trochu napínavá, ale so šťastným koncom ;) je super! :))
wooow
to je parádní! Prostě pa-rád-ní! Jsi nejlepší, milá zlatá!!! A k TT prostě dokonalé :)
Fantastické' :)
Úžasné!:)
Hihi, óó, je mi ctí se podílet na inspiraci. :)
Není nad to mít doma divoce rostoucí zlatý důl! :)
Dnes mých prvních 5*. Skvělý příběh :)
To je úplně perfektně pojaté Téma týdne!:) moc se ti to povedlo, a musím přiznat že jsem nejdřív vůbec nepobrala co že je to za tu zelenou rostlinku
pak mi došlo, jaké je vůbec téma týdne