close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

1. kapitola - Bílá. Bílá všude.

29. may 2013 at 16:53 | S. |  Hotel Kima 27
Bílé křeslo, menší manželská postel - bíle povlečená, oválné zrcadlo na stěně, pod ním malý bílý stolek zaskládaný hrstkou levných voňavek, rtěnek a zdravíček, bez ladu a skladu. Bílé závěsy, hnedé parkety, malé bílé dveře. Ačkoli byl pokojíček malý, a nábytek v něm taktéž, působil velmi prostorným dojmem, ovšem jen na první pohled. Měl velká okna do ulice - možná ona ten pocit vyvolávala, na kterých byly hala-bala poroztahované elegantní bílé závesy, protože obyvatel pokoje se nejspíš nikdy nemohl rozhodnout, jestli má rád světlo nebo přítmí. Obyvatel? No, spíše obyvatelka, jak napovídaly kosmetické nezbytnosti i zbytečnosti na malém bílém stolku s jedním šuplíkem. Hromada různých voňavek, nejspíš od někud z tržnice. Nekvalitně vyhlížející flakónky byly všemožně poskládané, popadané, zpola plné, sem tam, některý úplně prázdný, a aby se necítily osamoceně, válelo se tam s nimy spousta rtěnek všech možných odstínů červené a oranžové. Růžová jí zřejmě neslušela. V pokoji byla ještě skříň, úplně obyčejná, skoro splývala se stěnami a za ní, se právě otevřely druhé dveře, které vedly ven z pokojíku, nejspíše do koupelny. Přes parkety přešly mokré nohy. Malé, ale překvapivě hlasité. Nedá se říct, že by osoba dupala, ale slyšet její kroky rozhodně bylo. Usedla na postel a odklopila relativně velký, černý notebook. Nejspíš jedinou černou věc v tomto pokoji. Zahrabala se pod bílou peřinu aby jí nebyla zima na holé nohy. Měla totiž jenom, jak jinak než bílé kalhotky a úplé modré tričko s reklamou na nějakou webovou stránku. Vlasy, kterým už odrůstal hnědý přeliv, takže u samé hlavy šel vidět původní myší odstín, si už před notnou chvílí stáhla vysoko na temeno - skoto až na týl - hlavy do neupraveného, cípatého drdolu. Nejspíš, aby si je nenamočila ve sprše - z čehož můžeme soudit, dle její ještě rozehřáté, narůžovělé kůže. Začala něco zběsile ťukat do klávesnice. To trvalo značnou chvíli. Pak vytáhla poznámkový blok z tašky hned vedle postele, něco v něm chvíli četla a psala dál. Poté po sobě své dílo dlouze a kriticky četla. Něco poopravila, něco doplnila, něco smazala a na závěr, si své dílo ještě naposledy zálibně přečetla. Stiskla uložit a potom odeslat. Tak a je to. Brzo bude nejlepší z nejlepších, pomyslela si, nebo to alespoň její úsměv naznačoval.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Domush Domush | Web | 29. may 2013 at 17:18 | React

Tak to je úplně super:O Umíš skvěle popisovat:) Hodně mě to bavilo, těším se na pokračování:)

2 metztli metztli | Email | Web | 29. may 2013 at 18:48 | React

nu, já popisy nemám ráda, obvykle je přeskakuju, pokud to jen jde :D tady jsem zjsiitla, že bych přeskočila celej článek, trochu scheißlich :D ale ne, jak je nemám ráda, ten tvůj se mi docela líbil. a chtěla bych, prosím pěkně, pokračování :D hehe, ne, vážně, chtělo by to. Tohle je jen takovej úvodeček, nic se neděje. Takže, honem honem dítě, píšem píšem :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama