Všichni slyšeli o Berlínské zdi. To už k našemu nejzákladnějšímu vzdělání prostě patří. Co už ovšem všichni neslyšeli (já například, jsem o tom neměla nejmenší tušení - lynčujte mě, nevzdělance), je fakt, že poslední souvislý kus tohoto monstra, který ještě stojí, je pokryt uměním. A to nádherným. Spoustu lidí odradí už i pouhý fakt, že se jedná o street art, tudíž převážně graffity a tomu podobné. Ovšem, pomineme-li "blbé" machýrky, co jen ozdobně píší různá nesmyslná slova po zdech, i graffity je umění. Ovšem East Side Gallery mě neuvěřitelně překvapila a zanechala na mně hluboký zážitek.
Samozřejmě jsem si to neodpustila, jak je už u mě v galeriích běžné, že jsem s ujištěním, že se zde opravdu smí fotit (což mého společníka doopravdy pobavilo) jsem vytáhla foťák/mobil a zaznamenala si, dle mého posudku, nejzajímavější a nejpovedenější díla. Všechny obrazy na zdi by měly být spojené s její děsivou minulostí. Příznám se vám, že jsem to teda ve všech obrazech neviděla, ale to nic nemění na kvalitě kreseb a dojmu, který zanechají.
Protože se jednalo o street art, očekávala jsem spíše abstraktní umění, ovšem byla jsem, jak už jsem výše zmínila, překvapená. Samozřejmě se nejedná o žádné realistické kousky, ale v té abstrakci bylo tolik konkrétního, že před výtvarníky lze jen smeknout a obdivovat přesné tahy jejich štětců.
Jakkoli jsem byla okouzlena obrazy na pověstné Berlínské zdi, stejně na mě zanechala i hrozivý dojem. Když jsem si odmyslela ty barevná díla, a jen tak si představila, že mě tahle monstrózní přepážka dělí od zbytku města a třeba i rodiny a přátel, udělalo se mi lehce nevolno. A to prosím, úsek East Side Gallery ještě stojí na břehu řeky v ne příliš zastavěné oblasti. Jaký to muselo mít dopad na psychiku lidí, když jim tato zeď například půlila ulici, kde žili?
Dost už ale úvah. Podělím se s vámi o mé fotografie. Nehodlám vysvětlovat proč mě zaujaly zrovna tyhle, prostě se tak stalo a myslím, že vy si sami dokážete domyslet, co je na nich tak zajímavého. A když ne, tak v tom je přece kouzlo umění. Na každého působí intimně a osobitě.
Ještě jedna poznámka. U jednoho extrémně silném obrázku mi do záběru vešel starší pán. Nechala jsem tu fotku tak. Alespoň si dokážete lépe představit, jak je zeď vysoká.













Tohle je výřez z předchozího obrázku. Umožní pochopení tohoto opravdu geniálního díla. Stála jsem u něj snad deset minut s otevřenou pusou a počítala růžičky.




A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
taky jsem to nevěděla, dokud jsem asi v tercii Berlín nenavštívila. A zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Prostě páni. Jednak je Zeď nádherně vyzdobená. A jednak... ano, myslím, že by měla zůstat stát, protože je to živoucí připomínka toho, co se dělo.
Fotky jsou děsivě krásné.
Jo. Berlínská zeď je děsivá galerie. Ale lidi děsivé věci fascinují..