Jsem líná. Jsem příšerně všeobecně líná. Je to něčím ve vzduchu? Nevím. Nevím co se to děje. Jsem na trenérském kurzu, válím se v posteli, mám hodinu čas než začnou přednášky a místo abych se učila nebo se šla umýt sama sebe přemlouvám, že poslouchat písničky ve sluchátnách není až taková námaha jak se na první pohled zdá. Po pěti duševních fackách jsem otevřela poznámky v mohilu a rozhodla se o tom něco napsat, protože mi už kamarádka vytýká, že se mi na blogu dlouho neobjevilo nic nového. Já vím. Ale jsem líná. Tak strašně líná. Dokonce jsem chvíli i měla inspiraci na krátkou povídku k téma týdne. A co jsem udělala? Napsala pět vět a znechuceně ji odložila s tím, že to je nudné a namáhavé. Je toho tolik co dělat. Už týden zpracovávám jeden rozhovor pro krásnou. A právě se uvolnila sprcha, ale to bych se napřed musela odhodlat pohnout i něčím jiným než jen palci vyťukávajícími nadávky do displeje. Máte někdo nějakou univerzální radu jak z lenosti ven? Říkám si, že jak dopíšu tento nesmysl, vezmu si biologii na úterní písemku a začnu se učit, ale všem mým já je jasné, že jen zaklapnu mobil a otočím se na bok, kde se tak strašně pěkně kouká do zdi. No a možná, se odhodlám k největší námaze na světě - pustit hudbu. Cvak - zaklapnutí mobilu.
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
není to jen u tebe. Já trávím celé dny na netu, ale nic vlastně nedělám. Píšu si jen s kamarádem, poslouchám písničky a víc nic. nejsem schopná napsat ani čárku ke skoro hotové seminárce, začít psát přednášku na středu... prostě nic... něco je ve vzduchu.
Mám to taky. Jen čumím, kde co lítá, pinkám se po bytě a ležím u televize, kterou jen přepínám nebo čumím na ptáky v krmítku a usínám. Je to bída.
Já taky:) poslední dobou mám články strašné a uvědomuju si to..