Poslední dobou jsem po večerech smutná.
Sedávám u okna,
sedávám nahá.
Moje mysl se zdráhá
a moje tělo utíká.
Že ti moje jméno už nic neříká?
Ne prosím, tak zkus alespoň lhát.
Zkus se usmívat
a dělat, že mě znáš,
řekni, že mě poznáváš.
Já nevím, proč to pořád zkouším,
nevím, co je za mou snahou,
asi, žes' mě viděl nahou
ač jsi nebyl jediný.
V srdci zbyly hobliny,
z železného svalu, kterýs' přeřezal,
paks' mi psal a dolézal
a teď je asi řada na mě.
Prosím, nabídni mi rámě
a uveď mě do svého světa.
Ach jo, no, máš právo veta…
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
krásné, jako vždy, krásné :)
:o tak ta je úplně nádherná, hrozně se ti povedla!:) Jako bych četla svoje myšlenky.. Opravdu se ti moc povedla, zkus napsat nějakou sbírku, máš úžasné básničky:O Mě i kdyby mučili tak bych nic kloudnýho nevymyslela