Vrátila jsem se z týdnu u babičky s následujícímy pocity. V prvé řadě toužím alespoň týden nevědět o svém bratrovi, odložit kvalitní literaturu na nějaký ten pátek, trávit čas s kýmkoli, jen ne sama se sebou, dát si cigaretu a strašně moc se opít. Jak vidno, týden bez internetu, na manželské posteli s mým mladším bratrem, s obětavou babičkou, kulturně vzdělaným dědečkem, knihami a operou ve mě vyvolal hluboké emoce, které se teď budu muset pokusit zvládnout. Chvála bohu za wi-fi! Ale řeknu vám děcka, dala bych si panáka. A to jsem ještě dnes ráno byla úžasně klidná a vyrovnaná, ale těch posledních pár hodin byla definitivní kapka, po které pohár přeteče. A že jsem přetekla. Možná mému přeplnění pomohla i porce svíčkové, již jsem poslušně pomáhala vařit. Po dojezdu domů jsem utekla do koupelny, kde ze sebe hodlám udělat člověka, protože jakékoli opečovávání se v domě mé babičky je zcela nemožné. Jsem přece krásná jaká jsem. Alespoň, že mě vzala nakupovat k narozeninám, tak můžu svou naději upínat na ty nové barevné punčocháče a kouzelné semišky na podpatku. Botám zdar, já jdu lovit pinzetu a zkrotit své obočí. A svou povahu, protože se teď, po týdnu, kdy jsem skoro stále jen přemýšlela, vehementně nenávidím.
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
člověk čas od času potřebuje čas na rozmyšlenou o čemkoliv, ale když je toho času moc...
no jaj
brzké srovnání 
Přesně takový pocit jsem mívala taky, když jsem ještě bývala o prázdninách u babičky. Měla přesně stanovené časy, kdy budeme vstávat, v kolik budeme jíst, kdy bude svačina, kdy se půjdu umýt, kdy spát.. Neměla jsem to ráda:) Ale dobře že sis tak odpočinula:)