A nečekaně mluvíme o klucích, vážení. Heleďte, nemám v plánu tady nějak zpytovat svědomí, jen se zamyslet nad jedním zvláštním jevem ve společnosti. A to ne konkrétně Facebookem, ale balením lidí přes Facebook. Vrátila jsem se z akce a samozřejmě spousta žádostí o přátelství na Facebooku, od lidí, co jsem tam poznala. A jeden kluk mi hned začal psát, vůbec jsem neměla tušení, kdo to je, ale ani trošku a hned mě tahal, že zajdeme ven a tak a chtěl ať přijedu za ním (do jiného města než bydlím já) že si zajdem někam pokecat. Já jsem vůbec netušila, která bije a zeptala jsem se ho, jestli jsme spolu na té akci mluvili. Prej ani ne. A prej proč. No já, že si ho potřebuju někam zařadit a on se začal rozčilovat, jak je možné, že si ho nepamatuju, když jsme se potkali na té samé akci už loni. Jako pardón, ale když si se mnou nešel pokecat tam, tak proč mě sakra najednou zve k němu a tváří se uraženě když nemám šajna, co to je za člověka? Proč nezvedl zadek už tam a nezkusil se se mnou seznámit, místo toho aby mi potom na facebooku vyčítal, že nevím kdo je. Fakt tohle nepochopím...
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
Přesně tohle taky nedovedu pochopit:/ Na facebooku to najednou jde, ale v realitě je každý jiný. Taky nesnáším když si mě někdo přidá a když se zeptám jestli ho znám, tak napíše že mě někde viděl.. To dokáže člověka dost dobře naštvat
[1]: Dlouho slibovaný článek o affs je na blogu, můžeš se mrknout;) http://domush-kaa.blog.cz/1303/my-affs-my-lovers-3
Já nevim. Podle mě je to jednoduchý. Je to srab, a teprve když to není z očí do očí, tak z něj něco vypadne.
Zlato, doufám, že jsi ho poslala do hajzlu.