Upozornění: Je to prasárna, má to pointu, ale než se k ní prokoušete, musíte přečíst spoustu nekvalitního PWP a možná ji v tom ani všichni neuvidíte. Je to starší, ale "vlak života" mě k téhle povídečičce znovu přivedl. Pokud to vůbec ještě nekoho zajímá (mě nikdy...) tak 18+
užijte si tento zvrácený výtvor
Malým prostorem koupelny se snášely obláčky páry. Vlhkým vzduchem se nesla nasládlá vůně laciné pěny do koupele díky níž malý prostor omamně voněl. Sladce. Až příliš sladce. Člověka by z toho mohla rozbolet hlava, kdyby se soustředil na vtíravou, relativně nepříjemnou vůni, která ovšem jediné osobě v dosahu, zdá se, nevadila.
Před zrcadlem stála dívka. Spíše už žena. Mladá, prohlížela si svůj odraz s kritickým výrazem v očích. Od vlasů až po rty si nestěžovala. Měla ráda svůj obličej, i když i ten by mohl být lepší. Přičítala svou osamělost nedostačujícímu vzhledu. Stačil jen na pár věcí, které pro ni ale nebyly dost. Klouzala pohledem dál a hledala chyby. Při pohledu na rudý škrábanec táhnoucí se přes prso až k bradavce se její pohled zamlžil vzpomínkami. Byl tak divoký. Tak nespoutaný. Nemohl se jí nabažit. Jak pevně ji tehdy držel, upínal na ni pohled a dlaněmi si přivlastňoval její tělo. Měla pocit, že ji roztrhá, ale rozhodně by to nebyla nepříjemná smrt. Celá se chvěla. Bolestí nebo slastí? Nevěděla. Ale nebylo to jedno? Užila si to, tak co. Užili si to oba. Když ji přirazil břichem na holou bílou zeď a hrubě do ní zezadu vnikl, připadala si skoro znásilněná, ale líbilo se jí to. Chtěla ho v sobě víc a víc. Chtěla změnit polohu, aby do ní měl lepší přístup. Nedovolil jí to. Nikdy nebyla s tolik dominantním mužem. Všechny ty třasořiťky byli celí udělaní, když ona převzala iniciativu a nechala je vézt se na vlně její vůle. S ním to bylo jiné. John ji celou pohltil. Umlčel ji polibky nebo ji okřikl. Nenechal ji protestovat, neptal se na souhlas, nechal ji bezstarostnou užívat si, brát, ale dávat nemusela. On si vzal sám, co potřeboval. Pamatovala si, jak se celá vyčerpaná přívalem rozkoše svezla po stěně na zem, zapřela se o lokty, on přidržel její pas ve vzduchu a posloužil si, dokud nebyl spokojen. Takhle ji žádný sex ještě nevyčerpal. On ji potom zvedl, odnesl do postele a ráno se probudila v bytě sama.
Už ho dlouho neviděla. Škrábance se jí skoro zahojily. Skoro. Přes tu všechnu bolest by ho ráda potkala znova. Když se s ní miloval, jestli se tomu tak dá říkat, připadala si tolik zbožňovaná. S každým si připadala zbožňovaná. S nenasytným Johnem, Arturem, který byl spíš zdrženlivý. Něžný.
Nekonečně dlouho ji hladil na citlivých místech, až byla skoro šílená touhou. Laskal její tělo, prsa, bradavky, krk, šíji, podbřišek, kde narozdíl od tolika lidí nebyla lechtivá. Jemně ji bříšky prstů hladil po vnitřní straně stehen, tam měla obzvlášť jemnou a citlivou kůži. Myslela si, že samou touhou vyplaví ložnici. Čtyři, ještě před tím než do ní pronikl a dva, když se za rytmického přirážení přisál na její ňadro a nějakým záhadným způsobem jí vymazal všechny myšlenky z hlavy. Sama se potom snažila najít to místo na svém hrudníku. To místo, díky kterému by mohla zapomenout na svět. Bezúspěšně. Bylo to jeho tajemství a odešlo s ním. Odešlo definitivně.
Ona se nahá vydala prázdným bytem zaplněným září zapadajícího slunce. Všechno bylo takové oranžové, jasné a přitom temné, celé snové. Takhle svůj byt neznala. Skoro až vystrašeně se dívala na tak dobře známý nábytek, který v zvláštním světle západu vypadal jakoby cizí. Pohled jí sklouzl na fotografie pořízené s rodinou, nebo když byla na prázdninách sama. A jak se tak dívala na na papíře vykreslené vzpomínky, hlavou jí probleskla poslední dovolená v Itálii. Tu platili rodiče. Ona si ji ze svého platu dovolit nemohla. Kdyby se stala prostitutkou, možná by měla vyšší příjem. A ctižádostí by to vyšlo na stejno.
Tehdy to byl Ramon. Ital. Snědý muž ve světle západu slunce na pláži. Vzal si ji tvrdě. S ničím se nepáral. Probojoval se prsty pod její sukni bez otázek, varování či možnosti výběru. Byl tak samozřejmý. V ten moment existoval jen on, její poštěváček a stále sílící touha ruku v ruce se vzrušením. Připadala si jak opilá. On ji opil. Napřed ji jednou udělal a až teprve potom políbil. Neptal se jí, jen si ji vzal. Ale ona němě souhlasila. Dvakrát. Bezeslova. Bez dechu. Písek z těla nemohla dostat ještě týden. Byla to záhada, kde se pořád bral. Ale to, jak ji povalil na pláž a nechal vlny omývat její nohy, zatímco on ji svými rty mučil a nutil prosit o víc, za všechen blbej písek stálo. To byl její první sex v přírodě. Do dnes se červenala, když si uvědomila, kolik lidí je asi vidělo a kolik lidí ji asi slyšelo rozkoší naříkat. No co, říkávala si, alespoň jsem mu udělala reklamu. A že bylo na co dělat reklamu. Když si vzpomněla na jeho prsty v jejím klíně, ještě dnes jí běhal mráz po zádech a měla chuť nasednout do letadla a letět ho najít.
"Cara mia," šeptával jí při každé další schůzce do ucha. Byla by hloupá, kdyby takového boha sexu nechala hned po jednom zážitku utéct. "Cara mia," šeptal a líbal ji pod ušním lalůčkem. Při tom lehkém doteku a při vzpomínce na pláž měla co dělat aby nedosáhla orgasmu hned na místě. Nebylo by to nejlepší, když seděli v restauraci.
Zamrkala, aby odehnala vzpomínky. Zatraceně. Už zase cítila slabé mravenčení v podbříšku. Kdyby měla přítele, mohla by ho požádat o ukojení chtíče, ale pro ni nikdo nebyl dost dobrý. Nebo si to nalhávala? Nebylo to spíš tak, že ona nebyla dost dobrá pro nikoho? I nejlepší kamarádka ji opustila. To bylo tehdy, když se vdala a ona jí pořád opakovala, že život s jedním mužem musí být nuda. Prý už nedokázala snášet neustále nepochopení. Mrcha. A přesto jí tolik chyběla. Zažili spolu spoustu let a uchovávala si na fotografiích nesčetnou škálu vzpomínek na společně strávené chvíle. Jako tehdy, když schovali tomu chlapci kalhoty a trenýrky, zatímco byl zrovna ve sprše. Utekly do lesa i s odcizeným oblečení a ještě mnoho dní se smály, když si vzpomněly jak polonahý, patnácti nebo šestnácti letý chlapec, už si nevzpomínala přesně, běží rychle do stanu a snaží se schovat svého "kamaráda" pod tričko. Toho chlapce si vzpomínala.
To byl Daniel. Její první láska. Znali se už dlouho předtím, ale její cit propukl až v lehce postpubertálním věku. Bylo jí šestnáct a on byl o dva roky starší. Jezdívali na tábory. Matně si vzpomínala, že byly křesťanské, ale jen ona a pramálo dalších dětí tam skutečně věřili. Spíš se seznámila s lidmi, co jí nahlodávali víru a na tábor jezdili jen kvůli rodičům. Dani byl stejný, ale přes to si k sobě našli cestu. Teda alespoň ona si to myslela. Když spolu strávili dva tři večery povídáním, bylo její srdce zpečetěno. Tolik ho chtěla. Tolik ho milovala. Tolik ho potřebovala. Naivní holčička zahořela velkým citem hned, okamžitě. Nepočkala, až pozná lépe, o koho jde. Až zjistí, jestli je pan D doopravdy hoden její lásky. Nebyl. On ji zneužil a odkopl. Ale že to byl sex s velkým S. Ve stanu s podsadou museli být potichu a jejich touhu popoháněl strach z odhalení. Kdyby je načapali vedoucí nebo kdokoli jiný, poslali by je domů a u rodičů by měli, minimálně ona, veliký problém. Dani byl její první a přes to, že se muži vymlouvají, že si žena nemůže první sex užít, on byl důkazem opaku. I když byl asi také panic. Nikdy to nezjistila. Od té doby ho už neviděla. Samozřejmě na táboře, ale nebavil se s ní. Jako by ji neznal a ona celý zbytek večerů strávila vzpomínáním na jejich noc. Těžko říct, jestli to bylo city, které k němu chovala, ale když jí tehdy poprvé přejel prsty po vnitřní straně stehna, automaticky roztáhla nohy a pozvala ho dál. Aniž by nad tím přemýšlela. Až když ji nahou dráždil v místě, kde se jí před ním ještě nikdo cizí nedotýkal, uvědomila si, co dělá. Ale už bylo pozdě přestat. A upřímně, ani nechtěla. Jeho doteky ji přiváděly k šílenství. Hladil ji, líbal ji, a když v jejím těle došel k vrcholu a ona se k němu chtěla přivinout, obejmout ho a chvíli u něj ležet, ji odstrčil a odešel. Tolik tu noc brečela.
Podobné věci zažila i s jinými muži. Například když se s ní rozešel první a poslední přítel.
Prošla bytem zpátky do koupelny s kosmetickou taštičkou v ruce. Potřebovala trochu make-upu aby zakryla věk. Toho hajzla, co ji odkopl, vážně milovala. Nejvíc jeho a pak už nikoho.
V odraze na zrcadle se slza, která jí vyklouzla zpod víčka, ztratila mezi kapkami potu a páry na její tváři. Vzpomínala, jak tu noc probrečela. Potom ráno vstala, osušila oči, oblékla se a potkala Marka. Ten svými polibky a slovy smyl veškerou bolest.
Jeho ruce, jeho doteky.
Miloval ji stejně, jako tolik můžu před ním. Vlastně to nebylo nijak zvláštní. Napřed ji líbal, potom hladil, svlékl, líbal dál, hladil víc, funěl, sténal, vyžádal si povolení, chvěl se, vzdychal, líbal ji, hladil, udělal se, ležel, spal. Když si to takhle přehrála v hlavě, přemýšlela, proč to vlastně dělá. Asi tušila. Kvůli rozkoši a pohledu do okouzlených očí. Jako byly ty jeho, předtím. Zachvěla se při té vzpomínce. Na zátylku jí vyrazily kapky potu.
Chtěla být jiná. Chtěla přestat, ale všechny ty zatracené vzpomínky, všechny ty erotické příběhy, obrazy v její hlavě v ní vyvolávaly touhu. Touhu, kterou bylo potřeba utišit. Utišit tím, že získá nové vzpomínky, nová jména na seznamu. Byl to začarovaný kruh.
Všimla si, že muži jsou schopni zabíjet, aby mohli být životními partnery některých žen. To ona neuměla. Muži pro ni byli také schopni zabíjet, ale jakmile dostali, co chtěli, tedy jednu noc s ní, nechávali ji jít. Povzdechla si a nazula lodičky. "Pane bože, dej, ať se za mé činy nesmažím v pekle," zašeptala do ticha a uchopila růženec. A vyřkla krátkou modlitbu. Otčenáš.
Před zrcadlem stála dívka. Spíše už žena. Mladá, prohlížela si svůj odraz s kritickým výrazem v očích. Od vlasů až po rty si nestěžovala. Měla ráda svůj obličej, i když i ten by mohl být lepší. Přičítala svou osamělost nedostačujícímu vzhledu. Stačil jen na pár věcí, které pro ni ale nebyly dost. Klouzala pohledem dál a hledala chyby. Při pohledu na rudý škrábanec táhnoucí se přes prso až k bradavce se její pohled zamlžil vzpomínkami. Byl tak divoký. Tak nespoutaný. Nemohl se jí nabažit. Jak pevně ji tehdy držel, upínal na ni pohled a dlaněmi si přivlastňoval její tělo. Měla pocit, že ji roztrhá, ale rozhodně by to nebyla nepříjemná smrt. Celá se chvěla. Bolestí nebo slastí? Nevěděla. Ale nebylo to jedno? Užila si to, tak co. Užili si to oba. Když ji přirazil břichem na holou bílou zeď a hrubě do ní zezadu vnikl, připadala si skoro znásilněná, ale líbilo se jí to. Chtěla ho v sobě víc a víc. Chtěla změnit polohu, aby do ní měl lepší přístup. Nedovolil jí to. Nikdy nebyla s tolik dominantním mužem. Všechny ty třasořiťky byli celí udělaní, když ona převzala iniciativu a nechala je vézt se na vlně její vůle. S ním to bylo jiné. John ji celou pohltil. Umlčel ji polibky nebo ji okřikl. Nenechal ji protestovat, neptal se na souhlas, nechal ji bezstarostnou užívat si, brát, ale dávat nemusela. On si vzal sám, co potřeboval. Pamatovala si, jak se celá vyčerpaná přívalem rozkoše svezla po stěně na zem, zapřela se o lokty, on přidržel její pas ve vzduchu a posloužil si, dokud nebyl spokojen. Takhle ji žádný sex ještě nevyčerpal. On ji potom zvedl, odnesl do postele a ráno se probudila v bytě sama.
Už ho dlouho neviděla. Škrábance se jí skoro zahojily. Skoro. Přes tu všechnu bolest by ho ráda potkala znova. Když se s ní miloval, jestli se tomu tak dá říkat, připadala si tolik zbožňovaná. S každým si připadala zbožňovaná. S nenasytným Johnem, Arturem, který byl spíš zdrženlivý. Něžný.
Nekonečně dlouho ji hladil na citlivých místech, až byla skoro šílená touhou. Laskal její tělo, prsa, bradavky, krk, šíji, podbřišek, kde narozdíl od tolika lidí nebyla lechtivá. Jemně ji bříšky prstů hladil po vnitřní straně stehen, tam měla obzvlášť jemnou a citlivou kůži. Myslela si, že samou touhou vyplaví ložnici. Čtyři, ještě před tím než do ní pronikl a dva, když se za rytmického přirážení přisál na její ňadro a nějakým záhadným způsobem jí vymazal všechny myšlenky z hlavy. Sama se potom snažila najít to místo na svém hrudníku. To místo, díky kterému by mohla zapomenout na svět. Bezúspěšně. Bylo to jeho tajemství a odešlo s ním. Odešlo definitivně.
Ona se nahá vydala prázdným bytem zaplněným září zapadajícího slunce. Všechno bylo takové oranžové, jasné a přitom temné, celé snové. Takhle svůj byt neznala. Skoro až vystrašeně se dívala na tak dobře známý nábytek, který v zvláštním světle západu vypadal jakoby cizí. Pohled jí sklouzl na fotografie pořízené s rodinou, nebo když byla na prázdninách sama. A jak se tak dívala na na papíře vykreslené vzpomínky, hlavou jí probleskla poslední dovolená v Itálii. Tu platili rodiče. Ona si ji ze svého platu dovolit nemohla. Kdyby se stala prostitutkou, možná by měla vyšší příjem. A ctižádostí by to vyšlo na stejno.
Tehdy to byl Ramon. Ital. Snědý muž ve světle západu slunce na pláži. Vzal si ji tvrdě. S ničím se nepáral. Probojoval se prsty pod její sukni bez otázek, varování či možnosti výběru. Byl tak samozřejmý. V ten moment existoval jen on, její poštěváček a stále sílící touha ruku v ruce se vzrušením. Připadala si jak opilá. On ji opil. Napřed ji jednou udělal a až teprve potom políbil. Neptal se jí, jen si ji vzal. Ale ona němě souhlasila. Dvakrát. Bezeslova. Bez dechu. Písek z těla nemohla dostat ještě týden. Byla to záhada, kde se pořád bral. Ale to, jak ji povalil na pláž a nechal vlny omývat její nohy, zatímco on ji svými rty mučil a nutil prosit o víc, za všechen blbej písek stálo. To byl její první sex v přírodě. Do dnes se červenala, když si uvědomila, kolik lidí je asi vidělo a kolik lidí ji asi slyšelo rozkoší naříkat. No co, říkávala si, alespoň jsem mu udělala reklamu. A že bylo na co dělat reklamu. Když si vzpomněla na jeho prsty v jejím klíně, ještě dnes jí běhal mráz po zádech a měla chuť nasednout do letadla a letět ho najít.
"Cara mia," šeptával jí při každé další schůzce do ucha. Byla by hloupá, kdyby takového boha sexu nechala hned po jednom zážitku utéct. "Cara mia," šeptal a líbal ji pod ušním lalůčkem. Při tom lehkém doteku a při vzpomínce na pláž měla co dělat aby nedosáhla orgasmu hned na místě. Nebylo by to nejlepší, když seděli v restauraci.
Zamrkala, aby odehnala vzpomínky. Zatraceně. Už zase cítila slabé mravenčení v podbříšku. Kdyby měla přítele, mohla by ho požádat o ukojení chtíče, ale pro ni nikdo nebyl dost dobrý. Nebo si to nalhávala? Nebylo to spíš tak, že ona nebyla dost dobrá pro nikoho? I nejlepší kamarádka ji opustila. To bylo tehdy, když se vdala a ona jí pořád opakovala, že život s jedním mužem musí být nuda. Prý už nedokázala snášet neustále nepochopení. Mrcha. A přesto jí tolik chyběla. Zažili spolu spoustu let a uchovávala si na fotografiích nesčetnou škálu vzpomínek na společně strávené chvíle. Jako tehdy, když schovali tomu chlapci kalhoty a trenýrky, zatímco byl zrovna ve sprše. Utekly do lesa i s odcizeným oblečení a ještě mnoho dní se smály, když si vzpomněly jak polonahý, patnácti nebo šestnácti letý chlapec, už si nevzpomínala přesně, běží rychle do stanu a snaží se schovat svého "kamaráda" pod tričko. Toho chlapce si vzpomínala.
To byl Daniel. Její první láska. Znali se už dlouho předtím, ale její cit propukl až v lehce postpubertálním věku. Bylo jí šestnáct a on byl o dva roky starší. Jezdívali na tábory. Matně si vzpomínala, že byly křesťanské, ale jen ona a pramálo dalších dětí tam skutečně věřili. Spíš se seznámila s lidmi, co jí nahlodávali víru a na tábor jezdili jen kvůli rodičům. Dani byl stejný, ale přes to si k sobě našli cestu. Teda alespoň ona si to myslela. Když spolu strávili dva tři večery povídáním, bylo její srdce zpečetěno. Tolik ho chtěla. Tolik ho milovala. Tolik ho potřebovala. Naivní holčička zahořela velkým citem hned, okamžitě. Nepočkala, až pozná lépe, o koho jde. Až zjistí, jestli je pan D doopravdy hoden její lásky. Nebyl. On ji zneužil a odkopl. Ale že to byl sex s velkým S. Ve stanu s podsadou museli být potichu a jejich touhu popoháněl strach z odhalení. Kdyby je načapali vedoucí nebo kdokoli jiný, poslali by je domů a u rodičů by měli, minimálně ona, veliký problém. Dani byl její první a přes to, že se muži vymlouvají, že si žena nemůže první sex užít, on byl důkazem opaku. I když byl asi také panic. Nikdy to nezjistila. Od té doby ho už neviděla. Samozřejmě na táboře, ale nebavil se s ní. Jako by ji neznal a ona celý zbytek večerů strávila vzpomínáním na jejich noc. Těžko říct, jestli to bylo city, které k němu chovala, ale když jí tehdy poprvé přejel prsty po vnitřní straně stehna, automaticky roztáhla nohy a pozvala ho dál. Aniž by nad tím přemýšlela. Až když ji nahou dráždil v místě, kde se jí před ním ještě nikdo cizí nedotýkal, uvědomila si, co dělá. Ale už bylo pozdě přestat. A upřímně, ani nechtěla. Jeho doteky ji přiváděly k šílenství. Hladil ji, líbal ji, a když v jejím těle došel k vrcholu a ona se k němu chtěla přivinout, obejmout ho a chvíli u něj ležet, ji odstrčil a odešel. Tolik tu noc brečela.
Podobné věci zažila i s jinými muži. Například když se s ní rozešel první a poslední přítel.
Prošla bytem zpátky do koupelny s kosmetickou taštičkou v ruce. Potřebovala trochu make-upu aby zakryla věk. Toho hajzla, co ji odkopl, vážně milovala. Nejvíc jeho a pak už nikoho.
V odraze na zrcadle se slza, která jí vyklouzla zpod víčka, ztratila mezi kapkami potu a páry na její tváři. Vzpomínala, jak tu noc probrečela. Potom ráno vstala, osušila oči, oblékla se a potkala Marka. Ten svými polibky a slovy smyl veškerou bolest.
Jeho ruce, jeho doteky.
Miloval ji stejně, jako tolik můžu před ním. Vlastně to nebylo nijak zvláštní. Napřed ji líbal, potom hladil, svlékl, líbal dál, hladil víc, funěl, sténal, vyžádal si povolení, chvěl se, vzdychal, líbal ji, hladil, udělal se, ležel, spal. Když si to takhle přehrála v hlavě, přemýšlela, proč to vlastně dělá. Asi tušila. Kvůli rozkoši a pohledu do okouzlených očí. Jako byly ty jeho, předtím. Zachvěla se při té vzpomínce. Na zátylku jí vyrazily kapky potu.
Chtěla být jiná. Chtěla přestat, ale všechny ty zatracené vzpomínky, všechny ty erotické příběhy, obrazy v její hlavě v ní vyvolávaly touhu. Touhu, kterou bylo potřeba utišit. Utišit tím, že získá nové vzpomínky, nová jména na seznamu. Byl to začarovaný kruh.
Všimla si, že muži jsou schopni zabíjet, aby mohli být životními partnery některých žen. To ona neuměla. Muži pro ni byli také schopni zabíjet, ale jakmile dostali, co chtěli, tedy jednu noc s ní, nechávali ji jít. Povzdechla si a nazula lodičky. "Pane bože, dej, ať se za mé činy nesmažím v pekle," zašeptala do ticha a uchopila růženec. A vyřkla krátkou modlitbu. Otčenáš.
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
Ach bože
Moc nevím, co říct, jenže jsem to přečetla jedním dechem a jakožewow. Velice ale velice se mi to líbilo.
no páni :) až z toho mám husí kůži... je to d-o-k-o-n-a-l-é!!! :) Kdyby se jeden nejmenoval Marek, bylo by to ještě dokonalejší
;) ale ne, prostě páni, nemám co dodat :)
Tenhle příběh je naprosto úžasný!!!! Musíš napsat ještě další a další! Prosím! :)
"Písek z těla nemohla dostat ještě týden."
DD to mě pobavilo
Ale všechno jsi napsala tak dobře, prostě všechno jsi úplně vystihla:) Klobouk dolů(y) :) Další, další!