Dnes na mě vybafl na facebooku obrázek. Takže úvaha o vztazích se odkládá a jdeme se zaobírat obrázkem. Myslím, že hned jak ho uvidíte, začnete přemýšlet sami a mé osekané (bez hlavy a paty) kecy si necháte buď na potom, nebo je prostě skipnete.

Tak co? Šokující? Já jsem se nad tím pousmála a možná mám novou tapetu. I když nevím, jestli něco přebije řadu Disneyho princezen. Nad obrázkem můj kamarád napsal: "Tak která holka se považuje za error." Hrdě jsem je přihlásila, jako první a jako jediná, ale určitě zdaleka nejsem jediná. Podle mě se každá holka ráda považuje za tu intelektuálku, do které se kluk může zamilovat i kvůli něčemu jinému než jen vzhledu, ale začne se za ni považovat až časem, až trošku dospěje. Jen pár z nás jsou šedivky s knížkou celý život. Ale do tohoto stadia doroste většina z nás. Některé bohužel, celkem neúspěšně.
Co já si sama sebe pamatuju, vždycky jsem četla, vždycky jsem byla šprtka a vždycky jsem něměla kamarády ve třídě. Vždycky jsem posedávala po lavicích s knížkou a měla maximálně tři-čtyři kamarádky, které dělávaly to samé. V pubertě jsem se, uznávám, trošku rozparádila a dovoluji si říct, že šedivka už dávno nejsem. Mám spoustu kamarádů, kamarádek, ale ve škole je to stejné. Pořád sedím s knížkou nebo s učebnicí a popovídám si s někým jen jednou za dva dny. Platonicky uctívám všechny učitele jako studnice vědění a co řeknou to platí, většinou, pokud už nejsem vzdělanější jak oni (stává se to, ale ne ve všem), visím jim na rtech a saju do sebe všechny informace, jenž mi jsou ochotni poskytnou. Ano, jsem opravdu hrozná. Musím to sama uznat a chápu, že se mnou zatím žádnej kluk pořádně nevydržel, ale třeba se najde nějakej, který hledá onen error. I když, to si zřejmě myslí každý kluk, jenže málo který kluk ten error uzná. Ona každá z těch holek má jiný čárový kód, takže není v podstatě errorem každá z nich? No, není, ale pokud pánové jsou gurmáni a rozeznají i mikroskopické rozdíly. Ač třeba jen v číslech na čele.
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
tenhle obrázek jsem asi před půl rokem sdílela, jen msíto Error byla německá varianta Fehler :) a hrdě jsem se k tomu hlásila. Mně nepomohla ani puberta a myslím, že pár kamarádů mám až teď, na vysoké. Zjsitila jsem, že ani nechci být jiná než ta podivná, trochu šedá a snad intelektuální :)
Četla jsem vždycky, nikdy mi to nepřipadalo divný. Pak na střední začali všichni říkat, že já jsem ta čtenářka. Říkala jsem si - hm, asi dobrý. A pak jsem přišla na vejšku a zjistila jsem, že v mém oboru čte vlastně téměř každý stejně tolik. Nejsem výjimečná. A asi to bylo trochu zklamání.
Jo a jen tak mimochodem, oni ti klucí jen předstírají, že chtějí intelektuálky. Kdepak. Ve skutečnosti chtějí totiž nádherné intelektuálky...
Někdy se tak taky cítím, ale ne vždycky. Ale já jsem ráda ta jiná, ta co vyčnívá. Nesnáším když se někomu podobám..
Když jsem náhodně klikla na jednom blogu na tvé jméno, dostala se sem a viděla tenhle ,,Error" obrázek, hned jsem věděla, že nebudu litovat, když si přečtu i článek! ;) A opravdu. Skvělý článek!
Nikdy jsem nepatřila mezi ty ,,růžové" ačkoli jsem vždycky chtěla. Až časem mi došlo, že mi ta snaha být taková na kráse vlastně ubírá. Vlastně nejen na kráse, ale i na psychice. Proto jsem to vzdala a teď je mi fajn a daří se mi.