Vzhledem k tomu, že jsem právě dlouho přemýšlela, jak se vlastně napíše smysluplný, tak asi ne, ale třeba vás mé výkřiky z horečky trošku pobaví. Je to tak, ležím tam v oboře, nožky mám na hoře a moje mamka opakuje, že jsem na umření. A já jí to pomalu začínám věřit. Včera jsem ráno omdlela a praštila se hlavou do vany. V podstatě jsem na to docela pyšná. Vždycky mě zajímalo jaké to je, omdlít a teď už vím, že je to jízda. Sice mi bylo strašně zle a to bych si rozhodně nezopakovala ale ten pocit, kdy o sobě nevíte, o sobě prostě nevíte a já nevím, je to fascinující. Probrala jsem se na zemi, v takové podivné poloze a rozbrečela jsem se a samozřejmě jsem vzbudila všechny ostatní, protože ten kdo neslyšel ránu, již způsobil kontakt mé hlavinky s okrajem vany, nejspíš musel nebýt při smyslech ještě o něco víc než já. Mamku to samozřejmě vyhnalo z postele a letěla se o mě postarat, tatínek se ani nehnul. To je prostě ta rodičovská láska. Myslím, že budu končit, protože nad každou větou přemýšlím více než je zdrávo a můj mozek naprosto odmítá vzpomenout si, kde se píše čárka a kde (takže je to random, nezlobte se na mě…), a jak by měla vypadat alespoň trochu logická stavba věty (takže to je taky random, nezlobte se…). A proto prosím, berte těchto pár vět jako… no nevím jako co, můj mozek to zapomněl dřív, než jsem to napsala. Vidíte, psát dál vážně nemá cenu. Ještě se pokusím opravit si hrubky, ale nevím, jestli si v tomhle stavu vzpomenu na alespoň na vyjmenovaná slova.
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
Jejda tak ať je ti co nejdřív líp :) Já jsem taky nikdy nevěděla jaké to je omdlít, jenom od kámošky jsem věděla že se ti začne stmívat před očima a pak o ničem nevíš, ale pořád jsem si to nedokázala představit. až teprve loni v červnu, byli jsme na nějaké akci, byl to nějaký výroční den u rodičů v práci, byly tam různé atrakce, hromady jídla a pití zdarma, program na jevišti.. A my jsme tam tak stáli a dívali se na to vystoupení a najednou mi začalo být blbě, chtěla jsem se něčeho napít, a viděla jsem čím dál rozmazaněj. Tak jsem šla za mamkou a ona se mě zeptala jestli mi není blbě. Pak si nic nepamatuju, až pak jsem se probudila u ošetřovatelů v tom stanu co tam měli :) Je to divný pocit, ale od té doby už vím co dělat když to na mě jde.. Ale obdivuju tě že vůbec dokážeš něco napsat:) To já bych nezvládla:)
Tak nejsem divná, když chci vědět jaké to je - omdlít.
Ale tak jednou to zažít a dost. Snad se ti to už nestane.
S tou ránou do hlavy je to dost nebezpečné. Moje nevlastní ségra má epilepsii a jednou dostala záchvat, když jsem s ní byla sama v kuchyni. Spadla ze židle (je jí 5... nebo 6, teď nevím -.-) a mně v tu chvíli nedošlo, co se děje, takže jsem ji nestačila chytit. Musela se docela dost praštit, ale odnesla to jenom s boulí, naštěstí.
Lin... Doufám, že už je to lépe... Kdyby něco, napiš... Já byla na omdlení v pondělí, když jsem se dozvěděla o tý "kamarádce", ale zhroucení se nekonalo (naštěstí, protože jsem zrovna stála na schodech)... Ale musí to být děsivé... :((
ou :( malá.. brzo se uzdrav, dávej na sebe pozor a prosím tě, vyhýbej se vanám a preferuj sprchy. Taky ses mohla utopit nebo se mohlo stát něco horšího. Buďme rádi, že nemáš otřes mozku.. drž se.
já jednou omdlela na zahajování školního roku a moc příjemný to teda nebylo.
Seknout sebou zrovna nemusím, ale když třeba dlouho sedím, a pak prudce vstanu, to mě baví. A podotýkám, že to není tak nebezpečný jako mlátit hlavou o vanu. :)
No to musí bejt dost hrozná zkušenost seknout se hlavou o vanu... Já jsem omdlela jednou jedinkrát asi v pátý třídě. Něco jsme se třídou střihali a já jsem se kapánek stříhla do prstu. Nikomu jsem o tom neřekla, pak si toho všimla učitelka, který jsem za chvíli omdlela do náruče
Probudila jsem se na zádech, spolužačka mi zrovna držela nohy ve vzduchu. Cítila jsem se dost zranitelně, pořád jsem musela myslet na to, jakou z toho spolužáci museli mít show
Jinak kámoška umí omdlít na povel, zkoušela jsem to taky, ale po chvíli jsem se na to vykašlala... Ostatní mi říkali jak mě budou chytat, ale stejně, nic příjemnýho.
Jinak taky přeju brzký uzdravení :)