A s témetem týdne se opět chystám nadávat na jevy ve společnosti. Tentokráte na "pernamentní depresi". Rozumnějte, samozřejmě bych se neodvážila navážet se do lidí, kteří jsou vážně nemocní a musí se léčit antidepresivy, ale mluvím teď o lidech, kteří ve svém, téměř dokonalém životě, stále jen hledají chyby. Zeptáte se jich, jak se mají a uslyšíte: "na nic...", a nikdy neuslyšíte nic jiného. Třeba ten člověk, teď trochu nadsázky, právě získal Nobelovu cennu nebo vyhrál Miss World, ale on prostě nebude spokojený, protože škola, protože si na něj všichni učitelé zasedli, protože pořád nemá partnera/partnerku... Má plno kamarádů a v podstatě má naprosto skvělý život, ale prostě se má na nic.
Vím o čem mluvím, mám několikero takových kamarádů, dobrých kamarádů, známe se dobře a říkáme si skoro všechno, takže si myslím, že kdyby měli nějaký hlubší problém, svěřili by se mi s ním. Na druhou stranu mám i několik kamarádů, jejichž rodiče se například rozvádí, ale prostě se mají dobře, ať se jich zeptáte kdykoli. Proč to tak je? Opravdu jde jen o osobní postoj nebo se z lidí "na nic..." jednou vyklubou chroničtí depresáři, co skončí na psychiatrii s antidepresivy a tohle je předzvěst jejich nemoci? A co je to vlastně deprese? Jak ji definovat? Kdy přechází smutek v nebezpečně pesimistický stav mysli? A co na to Jan Tleskač?
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
Tiez poznam takych ludi, oni si vzdy nieco najdu, to je proste ich zivotny styl. Inak niektore z tych obrazkov v menu su uplne super
Takoví lidi jsou na pár facek. To nelze jinak říci. Nemám je ráda.
Jan Tleskač měl cíl! :)
A přesně to bejvají takový ty rozmazlený zmrdi okolo kterejch se musí všechno točit.
Ale s tou otázkou "jak se máš?" to vidím jinak. Máma mi poradila, že na tuhle otázku vždycky musim odpovědět skvěle, ohromně, všechno je úžasný, ikdyž to tak zrovna neni pokud se mě nezeptá někdo blízkej, kterej se nechce na mým neštěstí přiživit. :)
Dakujem za komentar, z obrazkov su najlepsie: behind every successful woman is herself - to je take feministicke ale dost pravdive
potom ten o Beauty, I AM POSSIBLE, dear diet.. proste je ich tam viac co su skutocne vystizne :)
Naprosto souhlasím :) Taky znám pár lidí, kteří mají dokonalý život, bohaté rodiče, tudíž mají všechno na co si ukážou, jezdí k moři a na hory, úžasné oblečení, a přesto když se jich zeptáš jak se mají, tak odpoví že blbě.. A to jenom kvůli maličkostem :) Jednou když jsem byla ve školce, přišli si za náma hrát děti z dětského domova a tvářili se šťastně, byli teda starší než my, chodili už nějaký ten rok do školy, ale přesto se smáli a byli šťastní.. Tihle lidé by si měli říkat že se mají na nic, když třeba nikdy nepoznali svoje rodiče, nebo jim umřeli..
Popsala si to naprosto přesně. Ono deprese je poměrně znásilňované slovo, protože dneska je v ní každý. Ehm, "je". Nejlepší jsou holky se kterými se po týdnu rozešel kluk a ony jsou z toho mají hroznou depku. Nedejbože, co teprve ti chudáci, co nedostali tablet k Vánocům.
Bohužel, nikdo si neuvědomuje, co to opravdová deprese je. Nemám co říkat, sama jsem to nezažila, ale aspoň neříkám, že jo. :)