Abych ze sebe dostala všechnu nenávist. A musím říct, že úspěšně. Po třech kilometrech bez pauzy, jsem se sesypala doma, červená jako rajče, nekecám, brácha mi to řekl a mamka si myslela že mám horečku, a totálně vyšťavená a bez energie jsem se rychle čehosi najedla, cosi jsem vypila a pak se půl hodiny nekontrolovatelně řehtala, pod vlivem endorfinu, u jednoho obzvlášťe povedeného dílu Comebacku, který pustil můj bratříček. (Jsem Bourákova Blizna! - pokud jste díl s Bourákem Tomem neviděli, vřele doporučuji, skvělé rozptýlení po přespolním běhu.)
Zjistila jsem dále velmi zajímavou věc. Pouštět si písničky s rytmem na běhání je nesmysl, protože počítáte minuty kdy skončí, lepší je, pustit si své oblíbené písničky. Pokud si k nim tedy, za toho běhu a námahy nevytvoříte nenávist, podobně jako písničkám na budíku.
PS: Víc vám toho říct dnes nezvládnu a ani nic smysluplnějšího, jelikož můj mozek odešel kamsi do věčných lovišť a mé prsty už kloužou po klávesnici až příliš pomalu.
Končím, tvá Máňa!
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
Já teda běhat nechodím, cvičím normálně doma v pokoji podle videa na youtube, ale i tak se každou minutku dívám kolik ještě zbývá
Ten díl Comebacku jsem viděla, je boží
ak vlezl k těm hadům a pak ho hodili k Ozzákovi
Taky jsem chtěla. Kvůli tomu endorfinovými pocitu. A pak mě přemohla lenost a já si řekla, že v té lenosti je taky něco plnýho endorfinů a zůstala se válet.
jj to jsou ty endorfiny
Já chodit běhám.