Pod rouškou pocitů se skrývá vždy jen touha.
Každá noc je nekonečně dlouhá,
rozpačitá. Pod dekou se moje nahé tělo zmítá,
s tímhle nikdo, nikdo nepočítá.
Ve snech se střídá něha s hrubostí,
rozkoše s bolestí,
hedvábí s pouty,
ale pohled tvůj je vždycky skoupý,
vždycky nebezpečný.
V mém snu nejsi vděčný
a často nejsi sám.
Ve snu jsem bez zábran,
v posteli pod peřinou,
nemusím hrát nevinnou,
nemusím hrát pannu.
Ďáblem se stanu
a povolím uzdy svojí temné stránce
volám srdce psance,
volám svoje touhy.
Bez nich je život dlouhý
A noc je dlouhá bez tebe.
Tak přijď a vem mě do nebe!
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...
















