Musím si postěžovat a tentokrát na svou školu. Vyjímečně. Miluji svoji školu a jsem hrdá, že ji můžu navštěvovat, jenže tentokrát se mnou trošku vymetli. Mám individuál kvůli lyžování a teď nedávno jsem začala mít zdravotní komplikace. Kvůli tomu, mě často objednávají do nemocnice na předem určené termíny. No a díky tomu mám v semináři z Anglického jazyka vysokou absenci. Hodně vysokou absenci, ale pořád je tam ten fakt - mám individuál. Ale nikoho to nezajímá, vypsali mi komisionální zkoušky. Byla jsem zdrcená. Automaticky mě to staví na úroveň "flákačů" a záškoláků. A učitelé se taky tak ke mě chovali. Řekla jsem to rodičům a bála se, že budou naštvaní. A taky byli. A hodně, ale ne na mě, na školu. Popravdě jsem moc nerozuměla proč na ni byli tak naštvaní. Já sama jsem přesvědčená o své vlastní vině, jen mě mrzí to chování profesorů. Kvůli tomu, že jsem nemocná, ale nedělám s tím triádu, je ze mě záškolák. Dokonce mi ani nevěřili, že bych mohla opravdu místo semináře být pokaždé v nemocnici. Když jsem odcházela z jejich kabinetu tak jsem pak chvíli brečela na záchodech, nemohla jsem to zadržet. Nesnáším svůj pláč, nemám ráda, když brečím a proto si těmi komisionálkami připadám tak pokořená. No, alespoň to bude životní zkušenost. A tatínek se rozhodl, že mě dá na jinou školu. Moc tomu nerozumím, ale možná se už i docela těším. Je to nový začátek a třeba mi přístup k učivu na jiné škole bude vyhovovat víc a budu mít tím pádem lepší vzdělání... Nevím vlastně, co si myslet. Jsem z toho všeho děsně zmatená.
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...
















