Dala jsem si po dvou hodinách tréninku pauzu, abych si dala příšerně nezdravý langoš s čajem a zavzdychala si do éteru nad naším nádherným mlaďounkým vlekařem. Je fakt kus. Dokonce mu sluší čepice. Promiňte, pokud vám to až tak žhavý nepřijde, ale já neznám žádného kluka který by vypadal v čepici dobře. Musím být určitě velmi okouzlující, přiškrcená popruhem u helmy s chráničem na holeně nakřivo a s nudlí u nosu, protože jsem zrovna dostala brankou do obličeje. Raději jsem se odklidila do bufetu na nezdravé jídlo. Nikdo mi boužel zdravou společnost nedělá, protože moje zdravá společnost podává kotvy sexy snowborďčkám. (Ale co, s kým si tyká?) Akorát nějaká stupidní show v televizi se mě snaží zabavit. "Budeme roztleskávačky! Kraťoučké sukýnky a třepeme tím, co nám pán bůh nadělil! Třepeme!" No mozkem to asi nebude... Je to dost šílené a je to dost... No prostě dost. Poslední dobou mi myšlenky skáčou sem s tam a nejsem schopná napsat nic pořádnýho. Je to smutné, snad brzo začnu zase normálně přemýšlet.
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...
















