Není růže bez trní.
Trn na prstu zavrní,
něžně se otře o póry kůže,
něžně se otře, protože může.
Něžně se otře ostrým hrotem
něžně se otře, rosím se potem,
něžně se otře a mě hrozně znervózní,
trn je lhář a herec - neseriózní.
Snaží se zlákat mě, abych mu věřila,
abych se nebála, prstem se otřela,
silněji, silněji, abych se škrábla,
je to jak u mužů - ukážou ďábla,
lákají, lžou, tváří se něžně,
a pak se vybarví. Je to tak běžně.
Nevěřte růžím, ač zdají se krásné,
nevěřte růžím... Pak naděje zhasne.
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
"Nevěřte růžím, ač zdají se krásné, nevěřte růžím... Pak naděje zhasne."
Dokonalost!
Skvělá báseň!
Ooo. To je skvělá poezie. Mňam.
Mmmm! To je paráda! (O.o) (^o^)