Prší...
A hvězdy na plakátech blednou,
zpívám si spolu s reprobednou,
a tma se na mě kření z venku.
Můza mi dala navštívenku.
Svádí mě svými pohledy,
ze rtů mi zobe jahody,
ruce mi jako do pout chytne,
a potom zcela neodbytně,
mi víno lije po prsou
a usmívá se s noblesou.
Prší...
Můza si se mnou dala rande,
schovám se - stejně si mě nande,
a tak se čistě můzinou vinou
ráno probudím s kocovinou...
Prší...
a vlasy můzy voní deštěm.
Šeptá mi svoje tiché: "ještě."
Můza se odbýt nenechá,
psaní je její potěcha.
Prší...
a hvězdy na plakátech blednou
a můza prosí, ještě jednou...
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
Ách. Páni. Projíždím tvou poezii a slintám. Nebudu komentovat všechno, aby to nevypadalo.. no, ujetě. Ale věz, že jsem nadšená.