Udělala jsem špatnou věc. Evidentně. Když jsem si dělala, špatná mi nepřišla. V článku co jsem zveřejnila večera jsem urazila kamarádku. Naprosto neúmyslně. Kdybych si byla vědoma že o ní říkám něco špatného nikdy bych nedovolila aby se jí to dostalo na oči. Nikdy nepomlouvám. Obzvlášť ne dobré kamarády. No, dobře občas pomluvím nějakého debila ve třídě, ale ji mám vážně ráda. Přijde mi nelogické pomlouvat kamarády a i kdyby to pomluva byla, nikdy bych jí to sama neposlala kdybych si toho byla vědoma, že o ní říkám něco špatného. Ale evidentně jsem řekla. Vytočila jsem ji k nepříčetnosti. Prý jsem o ní řekla, že je kurva. A já si jsem zase poměrně jistá, že jediné co jsem udělala bylo, že jsem vypsala fakta, podívala se na ně z konzervativiního pohledu a pak z liberálního a za to napsala otázku: "takže jsme doopravdy kurvy?" A nechala na každém ať si to přebere po svém.
Udělala jsem doopravdy tak špatnou věc? Mám z toho špatný pocit. Nechtěla jsem nikomu ublížit. Nechtěla jsem přijít o kamarádku. Chtěla jsem jí pomoct, když mi napsala, že má ohledně svého chování špatný pocit. Chtěla jsem jí pomoct si to srovnat v hlavě a varovala jsem ji, že je to tvrdě napsané. Chtěla jsem jí pomoct a místo toho jsem to zpackala. Mrzí mě to, ale omluvy nepomáhají. Jsem vážně špatná, nebo jsem si jen dovolila ukázat nepříjemnou pravdu?
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...
















