Hvězdné nebe nademnou,
mravní zákon ve mě,
přijď, jen přijď mě obejmout
a přitulit se ke mě.
Moře moře pocitů,
povětšinou mylných,
hlavní zákon životů,
smutných, temných, smilných.
Spím, nademnou obloha,
tmavomodrá, vratká,
neříkej mi, proboha,
že tě držím zkrátka.
Když ptáčka chytali,
lákali do klece,
písničku mu zpívali
a šli ma všechno lehce.
Když ptáčka chytili,
zlámali mu křídla,
tak teď už víš, můj milý,
láska má cenu stříbra.
Proč se třpytí a bledne v jednom okamžiku?
Mám tě na vodítku.
Nebo tě tam nemám?
Miluju tě..?
Pod nebem s otázkou sedám,
Jak malé dítě.
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...
















