No já nevím, ale když s někým máme vztah, povětšinou se můžeme zbláznit při představě, že nás podvádí. A povím vám, ona to není představa až tak nereálná, protože, ruku na srdce, každý se někdy za někým otočí. A pak už stačí jen aby osud zatahal za pár nitek a... Shit happens. Můj přítel se vždycky hrozně vzteká, když mu povím, že pokud chce, ať mě klidně podvede.
Zní to docela divně, že? Ale mě tento přístup přijde dokonale správný. Přece jen, naši milovaní by nám měli chtít být věrní sami od sebe, ne "protože musí." A když teda už "musí" tak povětšinou chtějí podvádět ještě víc. Možná nepodvádí, ale rozhodně chtějí, právě proto, že nemohou. Nemyslete si, já samozřejmě nechci aby mě můj přítel podváděl a pokud to udělá a já se to dozvím, budu trpět stejně jako ostatní holky, možná ještě o trošku víc, protože si budu říkat, že kdybych mu to zakazovala, třeba by to neudělal, ale teď, dokud mě ještě nepodvedl, nebo já o tom minimálně nevím, mi slova: "Pokud mi chceš být věrný, buď, já budu ráda. Pokud mi nechceš být věrný, nebuď. Jediné co se může stát je, že mi ublížíš," přijdou docela na místě. A přijdou docela správné. Protože věrnost podle mě není něco, co se dá naučit. To je stav mysli, který žádné příkazy a sliby stejně neovlivní.
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
Myslím, že je to zvláští s nové myšlení. Podle mě je to pravda. Každý by měl být věrný protože chce a ne proto, že musí. Souhlasím s tebou. :))
Pěkně jsi to napsala :)
Člověk by měl být věrný sám od sebe.
Já si myslím, že by každý měl být hlavně věrný sám sobě. To je základ.
Já to říkám mému příteli asi takto: "Pokud chceš, tak mě podveď.. Ale musí ti být už předem jasné, že se s něčím takovým nesmířím a z velké pravděpodobnosti se s tebou rozejdu.." A on ať si s tím nakladá jak chce - pokud mě nechce ztratit, tak to nikdy neudělá..