Až zavřu oči,
a slzy mé tváře smočí,
opatruj mě.
Nedej na sobě nic znát,
já vím, že už mě nemáš rád,
ale přesto prosím, stůj dál při mě.
Já vím, že tohle není spávné,
a taky, že až na mě smrtka mávne,
půjdu s ní víc než ochotně,
ale zatím, ještě nejsem po smrti,
a jediné po čem toužím je tvé objetí,
a nebo skočit do ohně.
Chci aby země pozřela můj žal,
pak možná by život ještě za něco stál,
ale takhle nevidím cestu jinou,
než bolestnou, trnitou a stinnou,
protože nedokážu unést vlastní úděl,
miluju tě moc, tak kam jsi se mi poděl?
Nemá být láska náhodou krásný cit?
Lidé lžou, chce se mi z toho blít!
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...
















