To je nejoptimističtější věta dnešních dní. Nic optimističtějšího už neexistuje. Proč? Dáte cizímu člověku devítimístný kód k vaší duši. Můžete si říkat, že vám to je sebeukradenější, ale vždycky, vždycky když někomu dáváte svoje číslo, čekáte, že zavolá. A co když ne? Co když se neozve? Den, dva, tři? Proč? Začnete nad tím přemýšlet. Začnete se užírat. Proč nevolá? Proč? Nejsem dost sexy? Jsem nezajímavá/ý? Nebo je za tím něco úplně jiného? Vždycky to tak dopadne. Protože když někomu dáte svoje číslo, přece optimisticky doufáte, že vám zavolá. A když vás zklame, zklame vaši naději a především citelně zraní vaše ego. Do teď si pamatuju posledního kluka kterému jsem dala kontakt na sebe. Neozval se. Bylo to před půl rokem a já jsem už dávno zapomněla jméno i obličej, ale jeho jsem pořád nezapomněla. A hlavně si pořád ještě občas zopakuju: proč? Proč se neozval?
Těžko říct jestli ještě někdy budu takto optimistická. Ale co, dnes na tom přece nezáleží. Všichni stále optimisticky věříme v lásku, ale to, že dáme někomu číslo nám ji nezaručí. Nezaručí to nic.
Depresivně naladěná Succuba
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
A proto je lepší číslo nejen dát, ale si jej i vzít.
Já jsem ještě nikdy svoje číslo za tímhle důvodem nikomu nedávala.
Moje číslo zná jenom rodina a pár kamarádek.
Tak tohle se mi ještě nestalo
Číslo na potkání nedávám :) Mají ho jen lidé které doopravdy znám a nebo mojí blízcí ;) .. A klukovi který by se mi líbil, bych ho taky nedala kdyby jsme se viděli poprvé. Nevím no, jen čistě můj názor :)
teď jsem se s tím zrovna setkala. kamarádovi, který se mi líbil, jsem dala číslo s tím, že pokud se chce sejít, má zavolat. prý že nemá moc času, přitom je na facebooku pořád a místo, aby zavolal, píše statusy, jak se hrozně nudí, jestli nechce někdo ven. Blbec. Ale proč se vnucovat? člověk si musí říct, že s takovým člověkem se vlastně ani sejít nechce. :)
Pěknej blog, zase někdy kouknu.