Tu noc mi tekly slzy černé od sazí,
na zemi leželi jsme nazí,
a dlaněmi tlačili o sebe.
Prosili jsme nebe
a prosili peklo,
aby nám řeklo,
jak to dopadne s námi,
když oba jsme zjizvení šrámy,
dalších se bojíme,
schováváme se a trpíme.
Tu noc jsi mě vzal za ruku a šeptal sladké věty,
já viděla jsem v nich střepy,
a viděla jsem v nich nože.
Dnes vím, že to byly růže.
A ze strachu z bolesti své srdce jsem ti zavřela,
a hrála s tebou hry, hloupé, docela,
a nevědomky ti ublížila.
To ráno jsi se zvedl a políbil mě na čelo,
děsně to bolelo
a pak jsi oděšel.
Na dobro?
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
to je krásné... tak nějak to přesně vystihuje ten pocit, že si nikdy nejsi úplně jistá, jestli tě má rád.
[1]: Vlastně je to o rozchodu, ale v podostatě to má vystihnout myšlenku nejistoty ohledně citů toho druhého.