Aneb jak si zloduši navzájem lámou srdce.
No, nevím jestli to je možné, protože jsem v poslední době zaslechla že srdce nemám. Blbost. Všichni nějaké máme. Prohnilé, prolezlé zlobou a podobně. Ale je tam. Tluče.
No a to samé by se dalo říct o mé drahé, bývalé polovičce. Navzájem si tvrdíme, že jsme se milovali, ale já se ptám, zda je to vůbec možné. Možná... Prý jsem mu zlomila srdce. Jo, možná se mi to povedlo a jemu z toho přeskočilo. Škoda, byl to docela fajn člověk. Možná, až se vzpamatuje z psychického otřesu a olíže si rány, dáme to buďto znovu dohromady nebo budeme kamarádi. Jako kamarádi by jsme byli vražedná dvojka, protože jsme oba úplně stejní, nikdo by neunikl před naším hněvem. Docela si dokážu představit, jak mu dohazuju holky, ale přestože předstírám jak neuvěřitelně v pohodě jsem, tohle by asi bylo nad moje síly. Nevím. Uvidíme jak se to vyvine. Teď ho stejně dva měsíce neuvidím, takže se maximálně můžu kamarádit přes facebook.
Jenom ať si naivka nechá to moje tričko. Neví co všechno si tím způsobuje. A možná je to dobře. We will see.
Heartless Succuba
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...
















