Sklony být mrchou se projevují. Řekla jsem si, že svého drahého bývalého ještě trošku potrápím a poslala jsem mu jednu svoji fotku ve spodním prádle. Je umělecká, sice provokativní, ale ne vulgární, to si zase umím vybrat fotku, kterou zveřejním, kdyby se náhodou chlubil, aby to pro mě nebyla ostuda a nemusela jsem se stydět. Je na té fotce ze mě vidět míň než kdybych byla v plavkách na koupališti. Nezapomněla jsem samozřejmě zdůraznit jak moc je ta fotka jenom pro něj a ať je sobec a bla bla a taky že jsem chtěla ať si mě pamatuje i jinak než jako mrchu co mu ublížila. No a po chvilce z něj vylezlo že se zlobí, protože mě má pořád rád ale nedokáže mi odpustit (kolovrátek, tohle už jsme slyšeli tolikrát). Myslím ale, že nečekal, že "to po něm už nechci, jen s ním chci být v kontaktu". Pak zničeho nic velice zaníceně tvrdil že to dokáže, jen potřebuje čas.
Ok, miláčku, času máš kolik chceš, jiných kluků je dost :D a než je všechny stihnu, můžeš se rozmýšlet.
Ne... To je samozřejmě hodně s nadsázkou, chtěla bych to dát zase dohromady, ale who cares když to nepůjde. Tak ho alespoň potrápím.
Přijde mi že až moc často měním názory a postoje k věcem.
Succuba
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...
















