Proč se mi život zdá tak šedivý?

2. april 2012 at 11:26 | Succuba |  Zápisky
Končí mi sezóna, začíná školní období a kondiční tréning. Závody přestávají, a tím končí i můj přístup k překrásnému lyžařovi. Měla bych být šťastná ne? Konečně mi začíná zase život. Už nebudu viset na jeho pohledu a nebude mě pronásledovat. Ale přes to mě divně svírá na hrudi. Celej den mám hroznou chuť brečet, ale ne jen kvůli tomuto. Trápí mě také škola a to, že mě skoro žádní kamarádi nechápou. Připadám si tak opuštěná. Kámoš z lyží mi velmi něžně naznačil že vlastně nemám na to pořádně lyžovat. Tsss, ať si nasere, to mu teprve ukážu. Ale i učitelka mi řekla že skoro nemám šanci získat individuální program. Nikdo pořádně nechápe co prožívá moje tělo, když mě odstřihlo léto od lyžaře. Připadám si jako by mi sebrali drogu, nebo spíš přístup ke kyslíku. Tohle chápe jediná kamarádka, která si zažila úplně to stejné, až na to, že ona toho kluka spatřila a další de si už s ním psala. Já vím že se přes to dostanu, že přes léto zapomenu, jen se děsím momentu kdy ho zase uvidím ale zároveň se toho nemůžu dočkat. Ach jo, takhle rozpolcená jsem nebyla už dlouho. Skoro žádnej člověk mě nedokáže utěšit. Přemýšlím o sebevraždě, ale na to nejsem dost statečná a na druhou stranu snad nejsem tak slabá.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement