Přemýšlela jsem, zdda.li, má cenu jet na FFko (festival fantazie). Loni to byla nejpovedenější akce roku. Bylo to úžasné, potkala jsem spoustu nových lidí a moc se bavila. Ale letos? S většinou těch lidí už nemám zdaleka tak dobré vztahy a přes to předpokládají že pojedu s nimi. A já nevím... vázat se nechci. Ale zas, jsem dost silná abych vydržela jedenáct dní na vlastní pěst? Těžko říct. Se seznamováním problém nemám, ale cítím se zvláštně jako jediný nezačleněný článek v dobře sehrané partě. Asi přemluvím Modelínu aby jela se mnou. Je pravde že tam bude i můj miláček Potteračka, ale ona se svým přítelem jsou i po roce jako hrdličky. Ne fakt dělat křena nebudu. K tomu mám vyslovenou averzi, obzvlášť, vezmeme li v úvahu moji chronickou touhu po vztahu. Taky jsem si dnes uvědomila, jak je důležité nepřemýšlet nad konverzací. Když se vede, prostě se vede, ale v momentě kdy začnete přemýšlet nad tím, co si vlastně povídáte, všechno jde do kytek. Já jsem nedávno přemýšlela nad tím, o čem s vlastně povídám s nejlepšímy kamarády. A co se nestalo? Najednou nebyl dostatek témat tam, kde jich dříve bylo tolik, že se ani jedno nedořešilo do konce. Víte co z toho vylývá? Že i u cizích lidí není radno nic takového řešit. Nikdy. Je to jen brzdou dobrého rozvíjení vztahů.
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...
















