Je to vůbec táta?

1. march 2012 at 19:17 | Succuba |  Zápisky
Odvážila jsem se svému papírovému otci otevřít své srdce. Řekla jsem mu z čeho mám na Bílé strach (že se ztrapním, ty děcka jsou o hodně lepší) a že mám pocit, že když trénuju s ním, tak se mi ozývá psychická rána z dřívějška, kdy jsem díky němu měla zafixováno, že jsem neschopná a že neumím lyžovat a tak kdykoli on mi něco poradí tak jezdím hůř. Mnohem hůř. Krom toho on vůbec neví, neuvědomuje si některé lyžařské fakty. A po tom, co jsem mu to všechno řekla, mě on seřval, co si odvažuju ho kritizovat. Začal mi nadávat proč mu nadávám do kreténů a debilů, což nebyla vůbec pravda. Já jsem si s ním jěn chtěla promluvit o problému který cítím a který on si neuvědomuje. Nerozumím tomu a hrozně mě to zranilo a zablokovalo ještě víc. Pojedu na bílou, naprosto zablokovaná, absolutně mimo a možná si akorát tak zkazím styl. On mi prostě nerozumí a snaží se mi mluvit do života, do lyžování. Nechápe, že jsem citlivější než dávám najevo před lidmi a že je se mnou potřeba jednat v rukavičkách protože každé špatné slovo zanechá nezvratné následky na mé psychice a taky nechápe, ani on ani mamka, že říct mi, abych nebyla přecitlivělá nepomůže. Vůbec. Problém to nevyřeší a to že po mě bude řvát, že jsem se odvážila ho zkritizovat mi nepomůže vůbec. Vlastně si myslím, že nejvíc ho štve, že za to, že se zlepšuju může hlavně jiný trenér a teď, když už nejsem "ztracený případ lyžování" by si mě opět přivlastnil zpátky, ale to už nejde. Krom toho, že mi to zhoršuje styl, jsem nikdy nebyla psychicky víc v pohodě než poslední dva roky, co mě trénoval můj aktuální trenér. A víte proč? Protože jsem měla míň kontaktu s ním. S tátou. Protože on na mě křičí, neustále křičí, kdykoli udělám něco špatně, není schopný to řešit jinak než křikem. A to já nenávidím. Nesnáším když na mě někdo řve. Jako malá jsem měla noční můry, že po mě všichni křičí, sny plné křiku, nic víc, jen nadávky a kolikrát i jen nesmyslný, nesrozumitelný řev na mě, ode všech. Mamky, taťky, ale i cizích lidí. No, a pán domu si zřejmě neuvědomuje, že problém je hluboký a psát, mi pomáhá ho lehce překonat, trošku potlačit a vyhání mě z počítače. Tenhle článek bude mít pokračování, snad. Tak já ho jdu pustit ať zase nezačne křičet.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement