Hladina vody... zrcadlo do duše

3. march 2012 at 17:37 | Succuba |  Poezie na okrajích sešitu
Koukám na odraz svůj,
v hladině vody,
podivné jsou, ty s realitou shody.
Stůj co stůj,
mám vždycky hnědé vlasy,
o kterých kdysi říkala jsi,
že spoutají celý svět.
Že bude můj,
mých kakaových očí,
které občas slza smočí,
teď právěm však na hladině se vlní,
řekla bych: co bylo, už není,
ale lhát sama sobě nebudu.
Jen dělala bych si ostudu,
předemnou a mojí další tváří,
co na hladině úsměv její září,
jako v zrcadle,
jen teď, trošku víc uvadle,
protože hladinu vlnky čeří,
a jen málo kdo mi věří,
že budu doma na večeři,
neb u jezera sedám často,
a zapomínám na čas,
však teď můj vnitří intuitivní hlas,
volá po vyslyšení,
honem vstávám,
má tvář na hladině se mění, mizí,
tobě mávám,
moje kamarádko,
moje vše,
mé zrcadlo do duše.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement