Kamarádka měla zajímavý nápad. Zmínila jsem se jí, že si píšu blog a ona mi poradila, jak na můj problém se španělštinou. Prá ho mám zkusit psát španělsky. Každej den aspoň pár vět. Uvidíme co to udělá.
Hoy día, he idoa la escuela. Que rollo! No sé, que tengo escribir. Hoy día tengo fatal humor. Soy agotado y descargado. Quizá voy baňarse.
Uff, zapotila jsem se. Je to těžký, zvlášť když v tom tak plavu. No nic, už dlouho jsem nepsala nic o událostech dneška. Jak jsem nechtěla řešit kluky, pořád se o to snažím, ale zároveň navazuju vztahy s jedním miloučkým chlapcem, kterého jsem poznala o jarních prázdninách. Nevím, asi bych ho chtěla, asi, nevím. Je to fakt hrozně hodnej kluk, problém je, že reaguje trošku jinak než já... Na komunikaci se bude muset zapracovat. Jo připadám si fakt hloupě, jak pořád někoho chci, ale když já si fakt připadám děsně nemilovaná. A když sleduju všechny ty zamilovaný párečky, tak závidím. Snad na mě někde čeká ten pravej... No ani by nemusel být definitivně pravej, jenom pravej aspoň na pár měsíců. Rozhodla jsem se nikam se nehnat, nechat to vyplynout. Podstatnou výhodou je, že nový objev nemá přítelkyni a je ze stejného města. Ale co, nikdy nevím. Už mě unavuje jak se moje mysl neustále žene za potenciálním přítelem. Musím přímo čišet zoufalostí. A přitom si zoufalá vyloženě nepřipadám. Dobře, možná trošku. Fakt s tím skončím. Nebudu je balit. Nechám se. Pomůžu jim v tom, ale nebudu ta aktivní. Jen poskytnu iniciativu. Je rozhodnuto.
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...

















Comments
Neboj, kolem mě je taková aura zoufalství, že vletět tam letadlo, v jednom kuse na zem nedopadne... Ehm no... Snad to s tím chlapcem z jarňáků vyjde... Moc bych ti to přála :-* A španělštině nerozumim i když jsem se ji učila dva roky
Milá Anny, docela mě vyděsilo, že to někdo komentuje. Vlastně mě vyděsilo že sem někdo vůbec leze
taková slátanina nesmyslů se na netu hledá docela těžko. Musí to být děsně deprimující něco takového číst. 