Dnes jsme na stohu trénovali slalom s Katkou Pavlátovou. Jezdí fakt skvěle, to se jí musí nechat a je docela sympatická, usmála se na mě, což většina závodníků ani na společným tréninku neudělá. Hrozně jsem se pohádala s tatou ale už je to dobrý, vyříkalo se to a dokonce mi dal použitelnou radu co v brankách dělat abych jela líp. Musím se po sražení branky jakokdyby odrazit tělem do druhé. Konečně mi řekl něco co jsem nevěděla a doposud mě na to nikdo neupozornil. Bavila jsem se s Čamkovou a říkala mi, že to lyžování fakt hrotí, ti co jsou mezi nejlepšíma. Takže musím začít taky. Cestou na chatu jsem běžela a po doběhnutí jsem si dala ještě jednu sérii přeskoků. Potom jsme se jeli podívat na mistrovství ČR v obr. slalomu mužů a seznámila jsem se s Martinem Vráblíkem. Určitě budem super kámoši :D. Taky jsem se začala bavit s Dominikem Janíkem. Je to fakt milej kluk, jen trošku zamlklej, nevadí, najdeme k němu časem cestu. Celou dobu mistrovství jsem stála s koktejlem pod svahem jen v tílečku a světříku a házela koketní pohledy všude kolem. Tohle mám nejradši. Hrozně mi zvedá sebevědomí, jak se na mě všichni usmívají. Dokonce jsem si vysloužila moc pěknej pohled od mého vysněného lyžaře :D Načež ho jeho kamarád popíchl na půl vyčítavým na půl odevzdaným: "Fredefiku, Fredefiku..." (Rozumějte, Frederik se nejmenuje, ale když nechci prozradit jméno tak přece nějak oslovovat musím a lyžaři lyžaři by zznělo ještě hůř.)
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...
















