Tak se mi ukaž.

23. february 2012 at 12:00 | Succuba |  Poezie na okrajích sešitu
Jsi můj!
A přec jsi cizí.
Spravedlivost?
Ta mě mrzí.
Rukou od sazí,
čáry do sněhu kreslím,
černé.
Na tebe myslím.
Srdce mé věrné,
By nemuselo být,
však jednou umím snít
a odnaučit se nejde
. Však na tom nesejde!
Neposlouchej moje hloupé řeči,
šeptám a poslouchám jak brečí,
moje druhá osobnost,
ta jejíž šťastný by's byl host,
ta co by tě milovala a hlídala.
Však tak jednoduchá nejsem já,
poslouchej, srdce skomírá,
zvláštní zvuk vydává,
nemyslíš?
Přijdi blíž,
chce tě,
již.
Jako by's neslyšel volání osudu,
děláš si ostudu!
Mé já, to druhé,
potřebuje tě mít,
tak vzpamatuj se,
přijď,
a víc po tobě nemůžeme chtít.
Protože tomu ani ty vzdorovat nedokážeš.
Chop se své ochoty,
Ještě nám ukážeš,
co chlap jako ty s ženou umí.
Viď.
Hned cítit se budeš líp.
Věř tomu, mi.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement