S láskou, moje dítě.

24. february 2012 at 12:00 | Succuba |  Poezie na okrajích sešitu
To jsem tak jednou psala básničku po tom co jsme si prohlížela stará rodinná alba a vyklubalo se z toho tohle:

Listuji starou knihou,
ošoupanou,
ohmatanou.
Snítkou vzpomínek vetkanou,
živou.
Na obrázcích zobrazí se svět,
barevný
i černobílý,
počkej chvíli,
poslední,
budu ti vyprávět,
jaké to bylo,
s tebou na klíně sedět,
v dáli dítě si hrálo,
a ty jsi vyskočila,
že hrát si půjdeš s ním,
a ještě jsi se otočila,
zda-li se nezlobím.
Chybělo málo,
řekl bych že ano,
pak srdce mé si uvědomilo,
kam patřím,
že tě mám nechat jít.
Ty moje milá,
jsi tak nádherná byla,
já vzpomínku ve vzduchu větřím,
pohladím tě po hlavě
a pošlu pomoct mamince,
usměješ se, hravě,
a v doměnce,
že nevydíš mě naposled,
odcházíš a za tebou dveře zavírám.
však koťátko mé, já umírám,
navždy s láskou, tvůj děd.

No a par hodin na to na mě z facebooku vykoukla tahle fotečka. Asi začnu svému dědečkovi volat častěji. Mám z toho trochu strach. Pověrčivá nejsem, ale...

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement