Malá holka, drzá

8. february 2012 at 7:19 | Succuba |  Poezie na okrajích sešitu
To slyšela jsi klepat, déšť na střechu, a mimo to i mě. Na tvé dveře. Bez dechu, Ubrečená, zmáčená, slzami a deštěm. Když brečeli andělé, Dvě děti, pošetilé. Malá holka, drzá, A drzá holka, malá. Slovo a druhá se smála. Slovo a druhá plakala, Slovo od slova, a druhá tu byla. Hlupačky, centrem světa byly, Mysleli si, že obě dvě jím jsou, Nebyly. A v minulosti leskne se odraz nemilý, to když, hloupé a namyšlené, přátelstvní rozbily. Se slzou v oku, chodily pak samy. A já, ruku natahujíc k tobě, v prosebném gestu, po tak dlouhé době, stále doufající, že jako vždy mě za ni vezmeš, stiskneš ji, a vytáhneš mě ze smutku. Věřa jsem tomu, v skutku. A po paměti, bloudila ke tvému domu, Abych zaklepala na dveře, když déšť klepal na střechu, ubrečená a zmáčená, když brečeli andělé, slzami a deštěm, dítě pošetilé, a malá holka drzá.... s prosíkem.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement