Lžu jako když tiskne.

28. february 2012 at 15:38 | Succuba |  Zápisky
Nebo zamlčuju pravdu. A ne jen rodičům, ale i kamarádům. Nechci aby věděli, o mé slabosti. Už tak mě Potteračka moralizuje, sestřenka, přes to že je horší, mnohem horší než já, taky, Modelína mi řekla, že si myslela, že nejsem tak lehká holka a Mistrině mi řekla, že se chovám a mluvím jak kurva. Já vím! Ale nemůžu si pomoct, viz předminulý zápis. A tak, abych nemusela poslouchat jejich připomínky, lžu. Lžu jako když tiskne. Dokonce si plánuju dopředu, že jim o víkendu neřeknu, abych se vyhnula otázkám. Strašně mě mrzí, že jim o tom nedokážu říct. Že nemůžu, protože to nechápou, protože mě odsuzují a já o ně nechci přijít. Ale zároveň o ně přicházím mým lhaním, a vědomím, že jim nemůžu věřit. Že jim nemůžu říct všechno. Že tu pro mě nejsou. A není právě tohle jedna z nejdůležitějších věcí v přátelství? Možná, si o tom s nimy promluvím, ale moc nevěřím, že to dopadne dobře. A já je mám všechny děsně moc ráda, proto mlžím. Jenže jak řekl Lord Shaftesbury: "Nejpřirozenější krása je v upřímnosti a mravní pravdivosti. Neboť celá pravda je krásná." Znamená to tedy, že chřadnu i na těle i na duši?
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement