Jen pohled. Jeden.

15. february 2012 at 7:39 | Succuba |  Poezie na okrajích sešitu
Líbí se mi,
Jak zíraš,
Cizinče.
Neznám tebe,
Však ty mě znáš?
Možná bych neměla,
Odvracet tvář,
Poslechnout přírody hlas,
Co ve mě zní,
Však zní i v nás?

Nepochopíš,
neuvěříš,
co šeptal mi vánek zas,
Pojednou,
Hvězdy prý vyblednou,
Prý zastaví se čas.

Jak dlouho už,
Neměla sem přítele,
opravdového, na dotek.
Co věřil by,
Mým nočním můrám,
Co věřil by,
A neutek.

S květinou ve vlasech,
Zmateně se ptám,
Kam zmizel jsi,
Kam?
Hledám čekám počítám,
Zda uhlídám,
Zda-li se dočkám.

Tak sfoukni svíčku,
kovboji.
Třpytí se v světle jejím slzy,
Zda zmučíš mě,
Či očistíš,
Spočítám, zjistím,
Brzy.

Tak přijdi blíž
A nelituj,
Že stávíš chvíli s bláznivou,
Dívkou jež pochopila svět,
a proto ji dnes ostatní,
Nazývají povrchní.
Nazývají podivnou.
Hned.

Co přemýšlíš,
Proč vyčkáváš?
Nemáš snad pocit že plníš mé přání?
No tak se zvedni,
Narovnej záda,
Usměj se na ni.
Jen usměj se.
Na ni.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement