"Jak se máš? Po tobě se úplně slehla zem!"

19. february 2012 at 20:55 | Succuba |  Zápisky
Ano psát, pomáhá mi to utřídit si myšlenky. Co denník, to je hloupé, dětské a příliš svazující. Nebo naopak až moc dospělé. Já jen píšu. Tvořím věty. Nesmyslné. No řekněte, dává vám to smysl? Sem tam možná nějaký, potutelný a nenápadný. K dnešnímu večeru. Vážně potřebuju společnost. Jak jsem si myslela, ale ne jen tak ledajakou. Pokud možno relativně inteligentní společnost naladěnou ma stejnou nebo alespoň podobnou vlnu jako já. S Modelínou a PJem (pídžejem) to bylo příjemné. Velmi jsme se nasmáli, přes mou psychyckou poruchu v chápavosti mě rádi viděli a schovývavě přehlíželi když jsem se některým vtipům smála o minutu později než ostatní. Taky schovívavě přehlíželi můj kašel hodný tuberáka (taky by jsi si mohl v bytě zatopit, BP! Příště si hodně dobře rozmyslím jestli k tobě půjdu na noc.) přes to že se se mnou o hrnečky dělit nechtěli. Ani se jim nedivím. Vzhledem k tomu že jsem se rozhodla ignorovat tu nemoc, ať už je to co je to, chodím všude nadopovaná paralenem nebo ibalginem s záplavou kapesníků a termoskou horkého čaje. Ale co naplat. Jednou závodně lyžuju a jednou jsem se rozhodla se zlepšit z konců žebříčku prozatím někam doprostřed (a musím říct že zatím postupuji docela úspěšně) a závodní lyžování vyžaduje trénink a trénink vyžaduje čas a čas vyžaduje uvolňování ze školy a škola mě tam fakt chce. No co naplat. Prestižní gymnázium (ne že by si jen nehrálo na něco většího než ve skutečnosti je, ale s tím já nic nenadělám) je prestižní gymnázium. A když třídní učitelka chce dobré známky a ty já nemám, objevuje se na scéně skoro neřešitelný problém. Ano uklidnila jsem se a začala se učit. Takže se teď učím a lyžuju a na nic jiného skoro nemám čas. Jo a ještě příležitostně souložím abych někde ventilovala stres. Proto jsem tak ráda, že jsem po dlouhé době zase viděla normální kamarády. Fakt jsem si to užila, přes to, že to byla jen chvilka. Jo a mám pocit, že BP už možná nechci nikdy vidět, ale o tom zítra. Já jdu vyspávat tu proklatou nemoc, ať už to je, co to je. Sladké sny, Succuba
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement