Žena! Zlomená a zahozená

31. january 2012 at 14:54 | Succuba |  Poezie na okrajích sešitu
Ahoj, lamači srdcí, stydíš se? Ne? Stydět by 'ses měl! Že mé rty jsi líbal, tělo znesvětil, odešel. Mé city jsi zamíchal, zmátl jsi mě a zranil. Plamen mé vášně rozdmýchal, pak jedním slovem zchladil. Pro moji slabou chvilku, pro pár nocí touhy, mé srdce jsi získal, pak zlomil a zahodil, a dál mé vlasy vískal. Já nedám to znát, ať netušíš pravdu, přes to že sám jsi to zavinil, zavřu oči a potlačím slzy, ať nevidíš zrcadlem do duše, ať nevidíš že jsi mě poranil, neb v zorničkách mám vepsanou bolest a v slzách se zobrazí klišé, jež zobrazuje mou fantazii. Přišel jsi, a dotknout mě jsi se chtěl, odstrčila jsem tvou ruku, se slovy: "soukromý majetek, ten střežit by se měl" ty jsi se zasmál, že jsem nějaká uražená. Ano. A taky si vážím více sama sebe, jsem hrdá, zlomená a zahozená žena!
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement