Ty víš, že vím, že víš, můj pane,
že hranice jsou nepoznané,
že bolest zdá se rozkoší.
Když pod doteky tělo plyne,
když netoužíš po žádné jiné,
když šepot slova završí.
Proč dotey tvé pálí, bolí,
poslušně dívka výprask zvolí,
než cítit vinnu bezednou.
Jak dokážeš tak klidně dýchat?
zříš ji se svíjet, slyšíš vzdychat,
hles, ve výkřik vzplane, pojednou.
Jen poraženě, smutně mlčíš,
zklamalas, u nohou jeho klečíš,
cítíš potřebu splatit svůj zmar.
Však slovy rázně odhání tě,
je po všem, zklamala jsi, dítě,
tvá duše a srdce dál jen žal...
že hranice jsou nepoznané,
že bolest zdá se rozkoší.
Když pod doteky tělo plyne,
když netoužíš po žádné jiné,
když šepot slova završí.
Proč dotey tvé pálí, bolí,
poslušně dívka výprask zvolí,
než cítit vinnu bezednou.
Jak dokážeš tak klidně dýchat?
zříš ji se svíjet, slyšíš vzdychat,
hles, ve výkřik vzplane, pojednou.
Jen poraženě, smutně mlčíš,
zklamalas, u nohou jeho klečíš,
cítíš potřebu splatit svůj zmar.
Však slovy rázně odhání tě,
je po všem, zklamala jsi, dítě,
tvá duše a srdce dál jen žal...
"Ty víš že vím že víš můj drahý pane" Michelangelův sonet
Trp a pros! Succuba :*
A v mlze plynů z výfuků mě náhle vezme za ruku...
















